Ve středu se konala v Praze na Václavském náměstí demonstrace proti koalici ODS a ČSSD. Pozvánka na „událost“ mi přišla prostřednictvím Facebooku. Ze zvědavosti jsem ji rozklikla a četla. „Je to proti mafiánské ODS,“ tvrdil jeden z uživatelů sociální sítě, který se na akci těšil. Další facebookový guru psal: „Je mi to absolutně u prdele, není to jedno? Kradou všichni, kor na regionální úrovni.“
Mohla bych pokračovat ve vybírání peprných komentářů pod událostí Demonstrace proti koalici ODS - ČSSD v Praze, ale jeden výrok mě zaujal nejvíce: „Minuta ticha za mrtvou demokracii.“ U ocasu sv. Václava se ale musely dít věci. Moji pražští přátelé se neshodovali – jeden nenávidí odeesácké kmotry z radnice a za pražskou TOP 09 by položil život. Další se mu vysmála, že je komedie uspořádat demonstraci na datum 17. listopadu.
Účastníci demonstrace však zapomněli na jednu podstatnou věc. Tehdy se demonstrovalo za svobodu, dnes se demonstruje, protože ta svoboda je. Další skutečnost jasně říká: ti, kdo si tu koalici sestavili, tak dostali od voličů potřebné hlasy. Politická uskupení podobného typu jsou i v dalších městech, netrpí tím pouze matička Praha. Před skandováním a hněvem by si měl každý v klidu položit otázku, proč tomu tak je. Náš volební systém prakticky neumožňuje takový stav, kde by vládl pouze vítěz. Strany proto musí uzavírat koalice a dohodnout se na kompromisu. Současnou situaci umožňuje ústava – konečné slovo nemusí mít vítěz. A to v této chvíli štve voliče TOP 09 asi podobně, jako to štvalo „levičáky“, když v celostátních volbách vyhrála ČSSD a vládu stejně sestavila pravice.
Politici jsou takoví, jací jsou samotní lidé. Jsou to zástupci, které si volí většina. Dnes si každý může vykřikovat, co chce a nechat se popsat politickými názory od hlavy až k patě. Může si demonstrovat, proti komu a čemu chce. Nikdo mu nic neudělá a má právo vyjádřit vlastní názor.
„Minuta ticha za mrtvou demokracii“?!
