V hlavě jsem měla východní pobřeží, newyorské bulváry, rychlou kávu a „čínu“ v kelímku. Ameriku jsem si vykreslila přesně takovou, jakou ji Evropan zná z fotek a amerických seriálů – kabriolet, vítr ve vlasech, McDonald´s a kbelík koly.
Představa států na východním pobřeží se však záhy rozplynula a já odjela do Texasu. Do vyprahlé země, o které nikdo nesní. Místní ji nesnáší (Texas mají rádi jen ti, kteří z něho nevytáhli paty) a Amerika se tomuto jižanskému státu směje. Tady budu 3 měsíce pracovat jako plavčík, vydělám pár dolarů, pak rychle zabalím kufr a zmizím do Kalifornie.
Do předměstí Houstonu jsem přijela teprve nedávno. Bydlím u Američanky Melody, která váží alespoň přes 100 kilo, je závislá na dietní kole a miluje pořady o vaření. Žije s vysloužilým mariňákem Robem. Ten většinu svého života prožil mimo Spojené státy, má velký všeobecný přehled a díky tomu se na Američany dívá s nadhledem (rád je označuje za stupidní). Speciálně Texas nesnáší. Oba dva jsou však neuvěřitelně přátelští a pomáhají mi překonat jazykovou bariéru.
Stále se srovnávám s časový posunem (8 hodin proti směru hodinových ručiček). Jižanské klima se dá jen těžce popsat – horký vzduch, který v nose pálí a na kůži zanechává lepkavou stopu. Až po osmé hodině se dá normálně dýchat a provozovat běžné venkovní aktivity. Však jediná činnost je vznášení se v bazénu (Američané neumí plavat, i když si to myslí). Chůze je zapovězený pohyb, který u místních vzbuzuje úsměvné a zároveň lítostivé reakce, že dotyčný nemá auto. Těch má běžná americká rodina hned několik.
Například Melody a Rob vlastní čtyři auta. Rodina však čítá tři členy (ještě malou Annu Marii, té je okolo dvanácti). Podobné počty jsou zřejmé při procházce po okolí, kterou provozují pouze šílení čeští plavčíci. Ta nabízí typickou americkou scenérii připomínající spíše filmové kulisy, než reálný život – rodinné baráčky rozdělené podle bohatosti obyvatelů (vyšší třída má dvoupatrové domy) do úhledných čtvrtí, poštovní schránky, perfektně zastřižený trávník, umělá jezera, malého kluka driblujícího s basketbalovým míčem. A u každého domu bez rozlišení majetnosti stojí minimálně tři auta. Nejedná se o žádné „šlupky,“ ale nablýskané trucky. Prý je to dáno jejich daleko nižší cenou než u nás.
Předměstí Houstonu je kýčovité uhlazeným místem, které lemují fast foody a nekončící obchodní centra. Ta jsou otevřená 24 hodin denně.
A pro jistotu – v Texasu nejsou přechody pro chodce. …
