Některé historky z televizních Chalupářů pocházejí z Markoušovic

„Když se koukám na Chalupáře, tak brečím,“ říká pamětník z Markoušovic Jiří Laštovička. Před 35 lety vznikl jedenáctidílný humorný seriál Chalupáři. Napříč generacemi lidé každoročně usedají k obrazovkám a pořad s oblibou sledují. Dodnes se vedou debaty, proč Chalupáři patří k perlám českého televizního archivu. Jména hlavních aktérů – Jiří Sovák a Josef Kemr lecčemu napovídají. Slavní herci dali tvář skutečným příběhům, které z části v Markoušovicích odposlouchali a sepsali scénáristé Václav Pavel Borovička s Františkem Vlčkem.

„Orchestrion jsem na chalupě nikdy neměl. Ale v době, kdy jsme se s Borovičkou znali, tak jsem měl doma rozebraný harmonium, to mělo být původně v Chalupářích. Až později se z toho stal orchestrion,“ říká na přivítanou, podává mi ruku a zve dovnitř. Chaloupka vypadá jak přesně vystřižená ze seriálu. „Snažím se to tu udržovat postaru.“

Jak se příběhy z Markoušovic dostaly do televizního seriálu? V roce 1973 si scénárista Václav Pavel Borovička koupil chaloupku v Markoušovicích. Z Prahy jezdil do Podkrkonoší odpočívat a po krátké době se seznámil se starousedlíky. Obzvlášť mu byl sympatický elektrikář Jiří Laštovička, který mu pomáhal chatu opravovat. „Borovička miloval červené maďarské víno. Po práci jsme vždycky vypili nějakou tu sklenku, povyprávěli a já šel domů,“ usmívá se Laštovička. Během vinných večerů si scénárista zapisoval historky, které měly původ v Laštovičkově životě a lidských osudech v Podkrkonoší. „Nic není vymyšlené, něco málo přibarvené, ale skutečně se všechno stalo, proto jsou Chalupáři tak skuteční,“ upozorňuje.

„V Markoušovicích žil jeden pán, který se rád díval na nahé slečny. Pokaždé, když se koupaly, tak nahlížel do místnosti. Jednou se na něho přišlo a dalo se na vanu nahnilé prkno, no a on se vykoupal,“ vypráví jednu pravdivou chalupářskou historku. Zabalenou tabákovou kuličku tlačí do fajfky a pokračuje… “Podobně tak to bylo s divadelním spolkem, jeho cestou do Prahy a návštěvy známé hospůdky Ke Flekům. Některé ty příběhy se prostě staly tady a některé jinde, dnes už je to historie,“ potahuje kouř z dýmky.

Mezi jednu z nejslavnějších seriálových historek patří rybaření.  Bohouš Císař koupí kapra a vypustí ho do rybníka, kde žádné ryby nejsou a Evžen Huml mu ho uloví. „Za první republiky tu byl rybníček. Když tu pobýval pan Borovička, tak se uvažovalo o jeho zrekonstruování, z toho ale sešlo. Nicméně, v tom brčálníku ryby skutečně nikdy nebyly,“ říká. O tom, že by si někdo uspořádal soukromé rybaření, jako ve filmu, ovšem neví.  Hasičská nádrž Pavla Borovičku však natolik zaujala, že si k ní příběh přimyslel.

O Markoušovicích se ve spojení s Chalupáři nemluví. Učebnicově se jednalo o vesnici Třešňovou, skutečnou středočeskou Višňovou. „Pan Borovička moc chtěl, aby se točilo v Markoušovicích. Ale dopravujte si denně herce z Prahy a potom zpět, to prostě nešlo,“ vysvětluje Laštovička.

Kromě pana Laštovičky žijí v obci ještě dva pamětníci, kteří se s Václavem Borovičkou znali. Jedním z nich je filmová předloha upovídané paní Fouskové. Jak ale přiznala, ona žádná Chalupářka není, seriál ji nezaujal, a proto se na něho nedívala. „Víte co, život tady byl pro mě těžký a věci nebyly tak lehké, jak vypadají v seriálu. Přistěhovala jsem se z Liberce do Markoušovic,…bylo to trochu jinak,“ říká Jitka Rostová. „Ale ano, znala jsem pana Borovičku, tady jsme žili všichni, dalo by se říci společně,“ říká.

Dotazům na Bohouše Císaře a Evžena Humla se Jiří Laštovička těžce vyhýbal během celého odpoledne. Nejdříve usilovně tvrdil, že se jednalo o bujnou fantazii obou autorů. „Víte co, na zahradě mám sochu císaře Josefa a ve vesnici mi plno lidí říká Bohoušu. Když tu pobýval pan Borovička, tak jsem byl mladý kluk a v chalupě bydlel s kamarádem. Starý mládenec ale nejsem, oženil jsem se později,“ odpovídá, dále se k Chalupářům vyjadřovat nechce.

Seriálový Bohouš Císař je trochu jiný než ten skutečný. Filmová postava Josefa Kemra vtiskla lidem do paměti představu Bohouše, jako starého mládence s dobrou duší a trochou té lidské naivity. Jen těžko se dá uvěřit, že ten hmatatelný Bohouš je až dnes ve filmovém věku Josefa Kemra. Je ochotný, obětavý a sám o sobě říká, že je stále tak naivní, jako kdysi. Reálný Evžen Huml také není fantazijním výplodem scénáristů. Jiří Sovák ztvárnil skutečného Humla a až na pár detailů si prý filmová i skutečná postava odpovídají. Podle slov pana Laštovičky byla realita podobná té seriálové, ale přeci jenom si Václav Pavel Borovička s Františkem Vlčkem něco vymysleli, přibarvili a pozměnili. Nic se však nestalo jen tak a ve všem se dá najít zrníčko pravdy.  Reálný Evžen Huml dnes žije v Úpici a s Bohoušem Císařem se nevídá.