Některé historky z televizních Chalupářů pocházejí z Markoušovic

23. 07. 2010 12:05:00
„Když se koukám na Chalupáře, tak brečím,“ říká pamětník z Markoušovic Jiří Laštovička. Před 35 lety vznikl jedenáctidílný humorný seriál Chalupáři. Napříč generacemi lidé každoročně usedají k obrazovkám a pořad s oblibou sledují. Dodnes se vedou debaty, proč Chalupáři patří k perlám českého televizního archivu. Jména hlavních aktérů – Jiří Sovák a Josef Kemr lecčemu napovídají. Slavní herci dali tvář skutečným příběhům, které z části v Markoušovicích odposlouchali a sepsali scénáristé Václav Pavel Borovička s Františkem Vlčkem.

„Orchestrion jsem na chalupě nikdy neměl. Ale v době, kdy jsme se s Borovičkou znali, tak jsem měl doma rozebraný harmonium, to mělo být původně v Chalupářích. Až později se z toho stal orchestrion,“ říká na přivítanou, podává mi ruku a zve dovnitř. Chaloupka vypadá jak přesně vystřižená ze seriálu. „Snažím se to tu udržovat postaru.“

Jak se příběhy z Markoušovic dostaly do televizního seriálu? V roce 1973 si scénárista Václav Pavel Borovička koupil chaloupku v Markoušovicích. Z Prahy jezdil do Podkrkonoší odpočívat a po krátké době se seznámil se starousedlíky. Obzvlášť mu byl sympatický elektrikář Jiří Laštovička, který mu pomáhal chatu opravovat. „Borovička miloval červené maďarské víno. Po práci jsme vždycky vypili nějakou tu sklenku, povyprávěli a já šel domů,“ usmívá se Laštovička. Během vinných večerů si scénárista zapisoval historky, které měly původ v Laštovičkově životě a lidských osudech v Podkrkonoší. „Nic není vymyšlené, něco málo přibarvené, ale skutečně se všechno stalo, proto jsou Chalupáři tak skuteční,“ upozorňuje.

„V Markoušovicích žil jeden pán, který se rád díval na nahé slečny. Pokaždé, když se koupaly, tak nahlížel do místnosti. Jednou se na něho přišlo a dalo se na vanu nahnilé prkno, no a on se vykoupal,“ vypráví jednu pravdivou chalupářskou historku. Zabalenou tabákovou kuličku tlačí do fajfky a pokračuje... “Podobně tak to bylo s divadelním spolkem, jeho cestou do Prahy a návštěvy známé hospůdky Ke Flekům. Některé ty příběhy se prostě staly tady a některé jinde, dnes už je to historie,“ potahuje kouř z dýmky.

Mezi jednu z nejslavnějších seriálových historek patří rybaření. Bohouš Císař koupí kapra a vypustí ho do rybníka, kde žádné ryby nejsou a Evžen Huml mu ho uloví. „Za první republiky tu byl rybníček. Když tu pobýval pan Borovička, tak se uvažovalo o jeho zrekonstruování, z toho ale sešlo. Nicméně, v tom brčálníku ryby skutečně nikdy nebyly,“ říká. O tom, že by si někdo uspořádal soukromé rybaření, jako ve filmu, ovšem neví. Hasičská nádrž Pavla Borovičku však natolik zaujala, že si k ní příběh přimyslel.

O Markoušovicích se ve spojení s Chalupáři nemluví. Učebnicově se jednalo o vesnici Třešňovou, skutečnou středočeskou Višňovou. „Pan Borovička moc chtěl, aby se točilo v Markoušovicích. Ale dopravujte si denně herce z Prahy a potom zpět, to prostě nešlo,“ vysvětluje Laštovička.

Kromě pana Laštovičky žijí v obci ještě dva pamětníci, kteří se s Václavem Borovičkou znali. Jedním z nich je filmová předloha upovídané paní Fouskové. Jak ale přiznala, ona žádná Chalupářka není, seriál ji nezaujal, a proto se na něho nedívala. „Víte co, život tady byl pro mě těžký a věci nebyly tak lehké, jak vypadají v seriálu. Přistěhovala jsem se z Liberce do Markoušovic,...bylo to trochu jinak,“ říká Jitka Rostová. „Ale ano, znala jsem pana Borovičku, tady jsme žili všichni, dalo by se říci společně,“ říká.

Dotazům na Bohouše Císaře a Evžena Humla se Jiří Laštovička těžce vyhýbal během celého odpoledne. Nejdříve usilovně tvrdil, že se jednalo o bujnou fantazii obou autorů. „Víte co, na zahradě mám sochu císaře Josefa a ve vesnici mi plno lidí říká Bohoušu. Když tu pobýval pan Borovička, tak jsem byl mladý kluk a v chalupě bydlel s kamarádem. Starý mládenec ale nejsem, oženil jsem se později,“ odpovídá, dále se k Chalupářům vyjadřovat nechce.

Seriálový Bohouš Císař je trochu jiný než ten skutečný. Filmová postava Josefa Kemra vtiskla lidem do paměti představu Bohouše, jako starého mládence s dobrou duší a trochou té lidské naivity. Jen těžko se dá uvěřit, že ten hmatatelný Bohouš je až dnes ve filmovém věku Josefa Kemra. Je ochotný, obětavý a sám o sobě říká, že je stále tak naivní, jako kdysi. Reálný Evžen Huml také není fantazijním výplodem scénáristů. Jiří Sovák ztvárnil skutečného Humla a až na pár detailů si prý filmová i skutečná postava odpovídají. Podle slov pana Laštovičky byla realita podobná té seriálové, ale přeci jenom si Václav Pavel Borovička s Františkem Vlčkem něco vymysleli, přibarvili a pozměnili. Nic se však nestalo jen tak a ve všem se dá najít zrníčko pravdy. Reálný Evžen Huml dnes žije v Úpici a s Bohoušem Císařem se nevídá.

Autor: Kateřina Adamcová | pátek 23.7.2010 12:05 | karma článku: 14.63 | přečteno: 2284x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Žiju, zatím jo!

Dieta je fakt věc smrtelná. Kdybych ji nedržela, tak si dojdu na plněné knedlíky s bílým zelím, protože jsem na ně měla velkou chuť. Ale to já ne, to já tedy hubnu, tak ji dodržím. Vůbec se nechovám jako Řekyně, která se má ráda.

21.2.2019 v 6:25 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jana Slaninová

Něžnosti hřbitovní (blog lehce morbidní)

"Ta holka vedle, je fakt pěkná kost. Taková fajn zelenkavá plíseň na holeních. Když se na mě podívá, z každýho přepůvabnýho očního důlku, jí koukají červíci. A ten úsměv, když se jí mezi zuby usadí troška hlíny."

20.2.2019 v 20:26 | Karma článku: 13.98 | Přečteno: 259 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Moje facebooková nezávislost

Jedna kolegyně zde psala o FB závislosti jednoho kolegy. Nevím, zda je to pravda či fikce a na FB si to neověřím. FB mne nezaujal, spíš jen občas inspiroval ke psaní.

20.2.2019 v 18:28 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 162 | Diskuse

David Dvořák

Paní ministryně mobilních operátorů ... na slovíčko.

Mezi prostým lidem můžete občas zaslechnout, že kdo chce – ten najde způsob a kdo nechce, ten najde výmluvu. Pokud byť jen na okamžik připustíte, že máte zastupovat onen prostý lid, měl bych pro vás inspiraci ...

20.2.2019 v 16:54 | Karma článku: 34.60 | Přečteno: 746 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Byl jsem sociální případ, ale naštěstí jsem o tom nevěděl

Začínala sedmdesátá léta. Já měl krátce po vojně a v mém bezuzdném řádění najednou přišel zlom. Jak to říci? Vypůjčím si známý verš - „Byla krásná jak nebe, já viděl sám sebe, jak sedám si blíž.“

20.2.2019 v 15:39 | Karma článku: 35.43 | Přečteno: 976 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2449
Jsem studující pražská naplavenina. Původně (a snad i jednou konečně) z Krkonoš. Chvilku jsem pracovala a žila v Texasu, pak cestovala po Státech a JV Asii. Teď už zase pobíhám po Praze a občas po horách...

Najdete na iDNES.cz