Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Potkala jsem kluka z pasťáku a bylo to láčes

16. 01. 2011 10:00:00
„Proč mají lidi rádi neštěstí jiných?“ „Já nevím, prostě mají, vždycky měli“, odpovídám Máriovi přes chat na Facebooku. Před půl rokem jsem v rukou držela dopis, který poslal „tetě a strejdovi.“ Říká jim tak, přestože nejsou jeho pokrevní příbuzní. Jezdí k nim na prázdniny a Vánoce. Minulý rok je trávil ještě s bráchou, kterého „teta se strejdou“ vychovávali. Ten však spáchal sebevraždu, skočil pod vlak.

Mário k nim jezdí dál...A od okamžiku, kdy jsem přečetla pár řádků v dopisu, tak si píšeme. Téměř denně. Na blogu jsem zveřejnila kousíček jeho života, básnické prvotiny (Dopis z pasťáku) a jméno neznámého kluka dostalo význam. Nejsem si jistá, zda díky citlivosti veršů napsaných nenaplněné lásce, nebo kvůli prostému faktu – že je jejich autor z pasťáku a má docela drsný a smutný životní příběh. Měl bys zase psát, lidi to bude zajímat, přesvědčuji ho často. Nechce se mu.

„Když se koukáš na zprávy, jaká tě zaujme? Smutná nebo veselá?“

„Smutná,“ odpoví prostě. „Ale nevím proč, hezkých zpráv si moc nevšímám,“ dodá. „A taky nemám rád, když se na mě lidi koukaj jako na kluka z pasťáku, i když jsem. Je to, jako mít nálepku na čele: lůzr.“

Když jsem byl malej, chtěl jsem vynalézt přístroj, který by umožnil lidem, aby se pochopili. Aby, když je jednomu špatně, aby mu druhej pomohl. A aby se lidi neodsuzovali, ale pochopili.

Nikdy mi nepřišlo divné, že sedím doma v teple a píšu doposud „imaginárnímu Máriovi“ z druhé půlky republiky. On sedí v nějaké velké místnosti, kde je pár počítačů, datluje si se mnou a za zády mu stojí vychovatel. Ne, nikdy. Jeho: Čest, jak je? se pro mě stalo téměř denním chlebem. Nejdéle jsme se neozvali týden (občas je na „samotce“). Je to jako povídat si přes dveře, je to osvěžující a příjemné. Lidé si toho často řeknou daleko víc, když si nevidí do očí. „Cítím, jak začínám být jako ostatní kluci, nechci takovej bejt, ale je skoro nemožný tomu vzdorovat“. Píše mi často. A mně na něm začalo záležet.

Nikdy dříve jsem ho naživo neviděla a jeho tvář znala pouze z fotek. JEHO jsem poznávala postupně přes dopis, básničky a chatování. Chtěla jsem se s ním setkat.

Jela jsem tedy k „tetě a strejdovi.“ Nakoupila pár sladkostí, pánský časopis a vyrazila. „Ahoj ušáku, tak konečně!“ Podáváme si ruce. Je drobný, menší a stydí se. Klopí oči a prostě odpovídá, ahoj. V bílé košili a vestičce mu to sluší. Přes nos má jizvu a vypadá trochu jako servané kotě, ale je hezký. Je daleko pohlednější než celá řada „bílých kluků.“Jeho brácha byl prý ještě hezčí. Po chvilce se osmělí, „teta“ uvaří čaj a povídáme si. Přestává se stydět, přeci jenom jsem o šest let starší a ke všemu holka. Ale věděla jsem, že i on byl zvědavý. Nezná moc lidí „z běžného života“ za plotem pasťáku. Nezná vzory chování, nezná to, co drtivá většina lidí považuje za normální. A já neznala jeho svět, kde na týden má sedmdesát korun kapesného, jeho výchova se pohybuje od odměn k trestu a touze získat vycházky za dobré chování. Zasvětil mě do života v pasťáku, do pravidel, které panují mezi kluky a o kterých nemají nebo nechtějí mít vychovatelé ani zdání.

Proč to děláš? Proč o mně píšeš.“ Ptá se často. „Aby tě lidé chápali, aby lidé nehodnotili druhé povrchně, aby poznali Mária.“ Odpovídám.

Jak říká má máma: Jsou nejrůznější světy lidí, které se nikdy neprotnou a ty v nich žít nebudeš. Ten můj se Máriova lehce dotknul.

Bylo to zvláštní, ale příjemné shledání. Doufám, že nebylo poslední. Mário říká: Je to láčes. Cikánský výraz pro něco, co dopadne dobře.

Nedávno mi napsal. Potěším tě, konečně píšu. Bude to příběh z pasťáku.

Láčes

Autor: Kateřina Adamcová | neděle 16.1.2011 10:00 | karma článku: 43.91 | přečteno: 26960x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Václav Vít

Povolební nedojedky.

Vlastně si můžeme blahopřát . Politici z povolání půjdou do víceméně zaslouženého důchodu. Zeman se na konci své kariéry (doufejme!) pokusí zcela proti svému zvyku sjednocovat.

23.10.2017 v 12:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 90 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Je Babiš nový Berlusconi, anebo dokonce Hitler?

K Berlusconimu přirovnávají Andreje Babiše hlavně jeho oponenti z řad politiků a novinářů a k Hitlerovi jeho nepřátelé z řad do jisté míry anonymních diskutérů na sociálních sítích a blogerů. Ale proč? Jaké k tomu mají důvody?

23.10.2017 v 11:58 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 255 |

Karol Wild

Antisystémový Babiš

Termínem antisystémová strana se dnes označuje především hnutí ANO. Pomiňme ostatní, které jsou takto označované a zůstaňme u ANO.

23.10.2017 v 10:15 | Karma článku: 12.32 | Přečteno: 365 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Teroristé, migranti a kriminálníci brzy zaplaví celou Českou republiku

Od mnoha lidí slyším a čtu při diskusích na sociálních sítích, jak je to v Česku hrozné, jak se prý bojí večer vycházet na ulici a jaký mají strach z migrantů, kteří nás brzo zaplaví na základě Kalergiho plánu...

23.10.2017 v 9:10 | Karma článku: 18.43 | Přečteno: 1455 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Jak jsem našel životní poslání ...

Zveřejňuju tady mou odpověd na FB dotaz, jak jsem se dostal k tomu co dělám, jak jsem našel svoje poslání, smysl ... tedy jak se mi to všechno stalo?

23.10.2017 v 7:28 | Karma článku: 4.00 | Přečteno: 131 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2435
Jsem studující pražská naplavenina. Původně (a snad i jednou konečně) z Krkonoš. Chvilku jsem pracovala a žila v Texasu, pak cestovala po Státech a JV Asii. Teď už zase pobíhám po Praze a občas po horách...


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.