Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nezaplatíš? Neprojdeš!

8. 09. 2013 18:00:00
Vlak z Bangkoku do Kambodži odjíždí v pět ráno. Poslední zastávkou je jeden z nejoblíbenějších hraničních přechodů pro cestovatele mířící k chrámům Angkor Wat. A taky jedno z nejvyhlášenějších míst pro kšefty s vízy a nejrůznějšími podvody. Bez úplatků se prý skoro jistě nedá projít. Uvidíme.
Hlavní vlakové nádraží v BangkokuHlavní vlakové nádraží v Bangkoku

Vše máme teoreticky nastudované, stačí koupit jízdenku a rychle najít na bangkokském „hlaváku“ správný vagón. Hlavní vlakové nádraží v Bangkoku tvoří ohromná hala. Krásná budova. Zvenčí i zevnitř. Je to světlé a čisté místo po stranách lemované drobnými krámky s občerstvením, kávou a pečivem. A řadou sedadel, některé z nich jsou vyhrazené pro nemohoucí a staré lidi. Vlastní místa mají i mniši.

cesta.jpgVlak staví skoro každých deset minut. To je zpočátku docela únavný výhled na pětihodinovou cestu. Koleje vedou ne okolo, ale přímo chudými příbytky místních. Projíždíme kuchyněmi, obýváky, ložnicemi... Někdo spí, jiný si čistí zuby, další obouvá boty. Rozespalý Bangkok pomalu střídá zelená thajská krajina, zaplavená rýžová políčka, vesnice a zase lány rýže. Místní nastupují a zase vystupují, prodávají jídlo, povídají si. Po pětihodinovém delirickém „tdn-tdn“ pomalu přijíždíme do cílové stanice. Kus s vlakem už běží tuk-tukáři, mávají na nás a hlasitě pokřikují. Každý z nich si vyhlédl svého „Zápaďáka“, kterého hodlá odvést k přechodu.

„Přímo na hranice, žádné zastávky, ano?“ říkáme anglicky tomu našemu. Drobný Thajec přikyvuje. „Rovnou na hranice,“ opakuje. Dováží nás k bílému baráku, kde už čekají další místní. „Hranice,“ ukazuje na dům a tlačí nás dveřmi dovnitř. Do ruky mi hned někdo vrazí něco jako dotazník. „Vše je oficiální, žádný strach,“ směje Thajec oblečený jako úředník, chytá mě za batoh a snaží se mě posadit.

Za vstup do Khmérské říše se platí dolary. Podle oficiálních údajů se jedná o dvacet babek za osobu. Podfuky s nepřiměřeně drahými vízy jsou ale na denním pořádku a potkají snad každého, kdo chce přejít. Otázkou je, kdy a jestli podraz pozná. Místní totiž umí být až neskutečně věrohodní.

Všude jsou vlaječky a nápisy, jak je celý proces legální. To je divný. Plno baťůžkářů přesto poslušně papíruje. Zatímco já stojím uvnitř, pochybně obracím dotazník a rozhlížím se kolem sebe, moje druhá polovička se venku dohaduje s tuk-tukářem. „Tohle nemá cenu, jdeme pěšky, nemůže to být daleko,“ říká naštvaně. Marné snahy podvodníků nás tam udržet co nejdéle jsou k ničemu.

Prašnou cestou se proplétáme popojíždějícími náklaďáky a auty. Potkáváme pár dalších cestovatelů. Konečně přicházíme k oficiálním hranicím. Thajská strana nás pouští bez problémů a Kambodžské království je na dohled. Vidina se ale zase rychle rozplývá, volají na nás celníci z imigračního. A my je musíme následovat na jejich úřad. S nedůvěrou hledám každý detail, který by odhalil další podfukářské doupě. Vše je ale už správně.

Na velké ceduli jsou vyvěšené oficiální údaje, které se shodují s těmi uváděnými v průvodci. Za vstup 20 dolarů na osobu. Jeden z policistů vyhlašuje jména lidí, kteří víza už dostali a další popohání k pultu. Přistupuji k okýnku, za sklem je pár úředníků a líně razítkují víza. Na stolku u okýnka leží papír navíc. Policajt přilepí prst na dodatečnou informaci. Za vstup 20 dolarů, plus dalších 100 thajských bathu. A další kombinace kambodžských peněz a dolarů. Na oficiálních hranicích fungují oficiálně i úplatky.

„Nemám,“ pokrčím rameny. Což je bohužel pravda, všechny thajské peníze jsme utratili. A dolary dát nechci. Navíc tady jde o princip. Nasupeně mi vrátí pas a pošle na konec řady. Zkouším to znovu. „Nemám,“ opakuji. Naštvaně klepe na papír. Zase jdu na konec. Trvá to necelou hodinu. Nakonec v místnosti zůstáváme jenom my dva a úředníci. Mlčky nám vezmou pas a následně zkomoleně vyvolají naše jména. I jim jde o princip.

Jsme oficiálně v Kambodžském království a bez úplatku...

Nadrazi1.jpg

nadrazi2.jpg

Autor: Kateřina Adamcová | neděle 8.9.2013 18:00 | karma článku: 14.91 | přečteno: 961x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Michal Lendvorsky

Tradičná husacina v Slovenskom Grobe

Obdobie jesene je tu. Vychutnajte si domácu husacinu v Slovenskom Grobe. My sme navštívili Grobský dvor, kde nás privítali v príjemnej atmosfére v ich jesenne naladenej záhrade.

23.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 163 | Diskuse

Ervín Dostálek

La Manga 3: Válejí se ve "stoce" a je jim dobře. Kdeže? V Salinas de San Pedro del Pinatar

Stovky plameňáků s červenými, či růžovými křídly, se každý rok zastavují při cestě do severní Afriky poblíž prvotřídních léčebných lázní pod širým nebem, zároveň v jednom z největších mokřadů oblasti. A tak kyblík na bahno, a tam!

23.10.2017 v 7:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky XXXVII - Belanská dolina na Turci

...na chvíľu nahliadnuť, aspoň sa dotknúť a uchovať si v depozitoch spomienok. Nádherná, trochu kľukatá a trochu kopcovitá cesta z Turčianskych Teplíc do Martina popod päty Veľkej Fatry, popod velebnosť Tlstej a Ostrej...

22.10.2017 v 18:54 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 151 | Diskuse

Ervín Dostálek

La Manga 2:Cartagena ve španělské Murcii - toť přece nové africké Kartágo (Carthago Nova)

Senátor Cato:"Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno!" Odkud to vlastně vyrazil Hannibal se slony na antický Řím? Elektrická ponorka a vynálezce, které nikdo nechtěl. A najednou tu vykopali antický amfiteátr uprostřed města..

22.10.2017 v 8:40 | Karma článku: 4.21 | Přečteno: 98 | Diskuse

Ervín Dostálek

La Manga: Cílem je léčivé bahno "Velkého rybníku" Jeleního ostrova španělského Středomoří

Brodíme se mělčinou slané vody mořského zálivu označenou bójemi na Jelení ostrov. Už kdysi staří Římané pod názvem Paulus a pak i Maurové, nazývající tuto oblast Al Buhayrat Al Qsarand, poznali přednosti zdejší přírody a teď i my.

21.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 6.64 | Přečteno: 105 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2435
Jsem studující pražská naplavenina. Původně (a snad i jednou konečně) z Krkonoš. Chvilku jsem pracovala a žila v Texasu, pak cestovala po Státech a JV Asii. Teď už zase pobíhám po Praze a občas po horách...


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.